„Co je to štěstí? Mít radost na duši a neubližovat tím druhým. Může tak být, milý čtenáři? Moje duše se raduje na cestách. A taky se raduje, když sem tam žije pro druhé. A taky ví, že některé dálky již prostě nevedou dál. Že je dobré některé hry vědomě ukončit, určité kruhy vědomě uzavřít.“

Těmito slovy uvádí autor svoji knihu věnovanou cestám na kole. Rozdělil ji na dvě části. V první popisuje putování podél hranic nesmírně zajímavé a krásné země. Bylo při ní třeba překonat prudká horská stoupání, zasněžené silnice a nekonečné kilometry hlubokými lesy či širými rovinami. Dny plné deště a zimy se střídaly s dny úmorného horka. To vše se dalo prožít během necelých tří tisíc kilometrů. Ona země leží v samém srdci Evropy a dnes by čtenář marně hledal její název v mapách. Ta kouzelná země se kdysi jmenovala ČESKOSLOVENSKO.

Ve druhé části knihy jsou zajímavá vyprávění o jeho dřívějších cestách do zahraničí i u nás. Podkarpatská Rus, Rumunsko, Albánie, ale i výjezdy na Sněžku, Ještěd nebo Děčínský Sněžník. Povídání o tom, co vše se dá prožít na dalekých kolopoutích, i jak krásné může být putování s dětmi po hrázích jihočeských rybníků.

Nejedná se o ryzí cestopis, ani to není průvodce. Je to svěží vyprávění člověka, který má za sebou těžkou životní zkoušku a psaní mu v ní pomohlo. Stalo se mu v jistém smyslu i drogou. Povolenou a mysl osvobozující.