Básnické sbírky Ladislava Zedníka nejsou určeny k jednorázové konzumaci. Je potřeba pročíst se k nim opakovaným vstupováním do řádků: koncentrované a mnohovrstevnaté básně ostatně formálně ztvárňují to, na co se tematicky zaměřují: jsou to řezy časoprostorovými vrstvami osobní i nadosobní historie. Nezřetelnost hranic, tekutá proměnlivost iluzorní jevovosti, odrazy a zrcadlení jako podstata skutečnosti. Zedníkovo necivilní psaní o civilních věcech dostává v nejnovější sbírce nové, intimnější obrysy přiznáním, že odstup není možný stejně jako zachycení okamžiku.