Svědectví Henryka Schönkera odhaluje překvapivou skutečnost - město Osvětim se mohlo stát výchozím bodem pro masovou emigraci Židů a nikoli místem jejich vyhlazení. Dokumenty toto překvapující odhalení potvrzují.

Kniha hned po svém vydání vyvolala četné kontroverze, protože mimo jiné popisuje i činnost emigrační kanceláře v Osvětimi, jejímž vedoucím byl Henrykův otec, Leon Schönker. Tato kancelář měla připravovat a registrovat Židy k hromadné emigraci do Palestiny. Z titulu své funkce jeho otec často jednal s Němci a byl také delegován do Berlína, kde o průběhu emigrací hovořil například s Adolfem Eichmannem a dalšími. Právě tato informace byla pro čtenářskou obec, ale i pro samotné historiky velmi šokující.
Kancelář paradoxně vznikla jako jedna z prvních přímo v Osvětimi, která se o několik let později stala místem největšího vyhlazování Židů. K žádné hromadné emigraci nedošlo, protože západní mocnosti nechtěly Židy přijmout. Podařilo se emigrovat pouze několika židovským rodinám, které povolení k výjezdu dostaly většinou na pozvání příbuzných.

Rodina Schönkerových se během války několikrát stěhovala, aby unikla transportu, ale nakonec byla uvězněna v táboře Bergen-Belsen. Tady Leon Schönker portrétoval esesmany, což pomohlo jemu i jeho rodině přežívat v jinak hrůzných táborových podmínkách. V zimě 1944–1945 byli vězni přesunuti do jiných táborů. Schönkerovi nastoupili do transportu, který však kvůli bombardování a ústupu německých vojsk do svého cíle nedojel a byl koncem dubna 1945 poblíž Drážďan osvobozen. Po válce se rodina vrátila do Osvětimi, aby zjistila, že jako jediná zdejší židovská rodina válku přežila. Díky štěstí a silné vůli přežít.

Henryk Schönker se s dojemným osobním stylem rozhodl zaměřit na to, jak se život může vzepřít zkáze, jak duchovno může chránit fyzickou existenci a jak reálná může být přítomnost vyšších sil, pokud člověk nikdy neztratí víru.





Jeho příběh byl zpracován do podoby oceňovaného dokumentárního filmu Dotek anděla, který režíroval Marek T. Pawłowski.