Popis Sardinie coby „evropských Seychel“ či „italského Karibiku“ v turistických brožurách není tak úplně od věci. Těžko budete jinde ve Středomoří hledat takovou koncentraci nádherných pláží. Jejich písek je zpravidla bílý, pobřežní vody hrají všemi odstíny modré a zelené a větrem vymodelované skály, útesy a duny skýtají úchvatný a stále se měnící výhled. Ostrov se pyšní pobřežím o délce 1800 km, což je zhruba čtvrtina pobřeží Itálie: zásluhu na tomto překvapivě vysokém čísle má členité pobřeží Sardinie. K tomu má přes 300 slunečných dnů v roce a teplé počasí bez dešťů od května do září. Nejvíce turistů přijíždí přirozeně v létě, ostrov však láká k návštěvě během celého roku.

Ostrov je rájem pro milovníky vodních sportů. Pobřežní větry – zejména na severu – vytvářejí skvělé podmínky pro jachting či windsurfing a průzračná voda omývající břehy Sardinie dala vzniknout bezpočtu potápěčských center. Z mnoha letovisek se podnikají lodní výlety k nepřístupným podmořským jeskyním, zátokám, ostrůvkům či odlehlým plážím. Konec jara či začátek podzimu je ideální dobou pro pěší turisty, cykloturisty a další návštěvníky, kteří chtějí ostrov poznat bez davů „dovolenkářů“.

Díky tomu, že většina návštěvníků přijíždí na Sardinii kvůli plážím a za sportem, nebývají zdejší pamětihodnosti nijak přelidněné. Charakteristickou stopou zašlých časů jsou nuraghi – kamenné věže z doby bronzové. Tyto tajemné megalitické stavby – ať už sloužily coby obydlí, pevnosti či svatyně – umožňují vhled do kultury dávných civilizací. Architektonické dědictví pozdějších vládců Sardinie je roztroušeno po celém ostrově: pozůstatky kartaginských a římských staveb, románské kostely stavitelů z Pisy či paláce ve španělském stylu.