Goethe nazval Sicílii „opojnou“ – ať už to bylo kvůli antickým chrámům, erupcím Etny či samotným žhavým Sicilanům. „Navštívit Itálii a nevidět Sicílii,“ napsal kdysi, „to je jako nevidět Itálii vůbec, neboť Sicílie je klíčem ke všemu.“ Dědictví národů, které ostrovu vládly či jej na nějakou dobu ovlivnily, se promítají do komplexu tradic a zvyků i do různorodosti architektury. Nepřekvapí proto, že Sicilané se považují za samostatný národ, který je odlišný od zbytku Italů.

Sicílie vás občas překvapí: kouř vycházející z jícnu Etny se vznáší nad vonícím citrusovým sadem, sloupy řeckého antického chrámu podpírají barokní katedrálu, neobvyklý arabsko-normanský kostel je vyzdoben byzantskými mozaikami, pouliční trh má nádech marockého súku. To, co můžete na Sicílii zažít, doslova „nezná hranic“: lze například v jeden den dopoledne lyžovat na svazích Etny, odpoledne se slunit na pláži a večer nahlédnout do kráteru sopky, jak v něm bublá žhavá láva. No, a další den si můžete třeba dopoledne prohlédnout mozaiky v římské vile, odpoledne navštívit údolí plné řeckých antických chrámů a večer pak v antickém amfiteátru zhlédnout klasické drama pod širým nebem se zářícími hvězdami.