Odhalovat tajemství patří k jejich práci. Veřejnost je pokládá za bezúhonné. Jejich hlavním zájmem by měla být spravedlnost. Co když to ale není tak úplně pravda?
Sean Serrat se vypracoval na úspěšného washingtonského advokáta. Vzorného manžela a otce tří dětí dokonce navrhli do Nejvyššího soudu. Ale vzápětí se ztratila Seanova dcera Abby, talentovaná studentka práv. A brzy nato našli její tělo v knihovně Nejvyššího soudu. Zprvu se zdá, že zločin spáchal Abbyin přítel Malik, avšak Sean má jiné podezření. Podezření, kvůli kterému se bude muset přiznat k dávnému tragickému pochybení. Jenže někdo jiný se naopak snaží svá pochybení pohřbít navždy. I se všemi, kdo by je chtěli vynést na světlo…

„Potřebuju jenom vysvětlit jednu věc, pane Serrate.“
„Jakou?“
„Aby bylo jasno, nedomnívám se, že máte s vraždou Williama Brice něco společného.“
Sean přikývl. Dobře. Vypadalo to, že se všechno vyvíjí správným směrem. Netřeba být paranoidní.
„Víte, jak se mezi mladými Briceovi říkalo?“
„Oni mu nějak říkali?“
„Ano, šlo o jakousi přezdívku nebo obchodní značku, aby teenageři věděli, jak překupníka najít, aniž by kohoko¬liv jmenovali.“
„Nemám tušení.“ Sean věděl, co přijde.
Detektiv se pousmál. „Říkali mu ‚chlápek v červeném‘. Slyšel jste to už někdy? Neviděl jste to na Facebooku nebo někde jinde, pane Serrate?“
Sean potlačil polknutí. Sevřel rty a zavrtěl hlavou.
„Vy jste právník, že, pane Serrate?“
„Ano.“
„Takže nejspíš znáte to staré přísloví,“ řekl detektiv a provokativně se na Seana podíval.
„Jaké přísloví?“
Detektiv mu upřeně pohlédl do očí a pak se přes jeho rameno pootočil k Emily. „Nakonec člověka neprozradí samotný zločin, ale to, jak se ho snaží zakrýt.“