Vídeň. Konzervativní i avantgardní, elegantní i multikulturní, nostalgická i bouřlivá. Vždy o krok napřed. Rodiště či působiště vynikajících umělců, vědeckých kapacit, filozofů i ekonomů. Z někdejší osady u lesního potoka se přes centrum vlivné a rozlehlé podunajské říše stala sídlem organizací OSN a jedním z nejlepších míst k životu.

Když se řekne Vídeň, většině lidí se zřejmě okamžitě vybaví zámek Schönbrunn, císařská rezidence Hofburg, katedrála sv. Štěpána, kultovní kavárny s respektovaným vrchním, sachr se šlehačkovou čepičkou, pěvecký chlapecký sbor Sängerknaben, Vídeňští filharmonici, král valčíků Johann Strauss, vynálezce šicího stroje Josef Madersperger či muzeum pohřebnictví coby výraz ojedinělého vztahu Vídeňanů k smrti. Nebo také vídeňské Schmäh, specifické manýry a nonšalantní chování pamatující na všechny tituly, i jiskřivý melodický dialekt poněkud rozvláčnější němčiny s výrazy, kterým porozumíte jen s rakousko-německým slovníkem. Plejáda významných osobností a událostí lemuje slavné dějiny metropole plné energie, sebevědomí a inovací, města se záviděníhodnou péčí o kulturní dědictví, města, které vyhledávají investoři, studenti, umělci i přistěhovalci. Návštěva Vídně plné protikladů, mnoha stavebních stylů, kde to ještě více než za monarchie hučí jako v mnohonárodnostním úlu, je návštěvou dvou světů, imperiálního i soudobého, který již má jednu ruku na tepu budoucnosti.