V německy mluvících oblastech se píše Rhein a vyslovuje „rajn“, stejně jako v anglofonních zemích, kde však užívají psanou formu Rhine. Francouzi mají Rhin („rén“), Nizozemci Rijn („rejn“), u nás se název jedné z nejznámějších evropských řek píše i vyslovuje stejně – Rýn. Současné podoby názvu Rýna se od sebe více či méně odlišují i v jiných jazycích, ale kdybychom zkoumali jejich genezi, různými cestami bychom nakonec dospěli ke keltskému pojmenování Renos. Jeho etymologie nebývá vysvětlována úplně jednoznačně, a proto se protentokrát spokojme s tím, že nejspíš znamená „řeku“.

S čím bychom se ale naopak spokojit neměli, to je údaj 1320 km, uváděný v mnoha publikacích, učebnicích i atlasech jako délka toku Rýna od pramene k ústí. Stalo se totiž něco, čemu se skoro nechce věřit – počátkem 30. let minulého století byl Rýn v jedné německé encyklopedii zřejmě záměnou dvou číslic „prodloužen“ o 90 km a toto číslo se potom nekritickým kopírováním všude možně rozšířilo, dokonce i do vědecké literatury. Teprve koncem minulého desetiletí chybu náhodou objevil jistý univerzitní profesor biologie z Kolína nad Rýnem, což pro Rýn znamenalo návrat z dvanácté na třináctou příčku v běžně uváděném pořadí nejdelších vodních toků Evropy. Jeho skutečná délka by tedy měla být 1230 km, případně podle některých v současnosti publikovaných údajů o dva až tři kilometry větší. Zajímavé na tom je, že ještě ve druhé dekádě 19. stol. by se ona popletená délka od skutečnosti moc nelišila. Po roce 1817 ale kvůli snazší plavbě započaly práce na regulaci rýnského koryta a v následujících padesáti letech byla řeka jen v Hornorýnské nížině napřímena o více než 70 kilometrů.

Kolébkou Rýna je švýcarský kanton Graubünden, kde nad průsmykem Oberalppass (2044 m n.m.) pramení Přední Rýn (Vorderrhein). Ten se v obci Reichenau poblíž města Chur spojuje se Zadním Rýnem (Hinterrhein) a jejich vody dále pokračují již jako Rýn, respektive – pokud se budeme držet vžitého členění celého toku – jako Alpský Rýn (Alpenrhein). Úsek Alpského Rýna končí na prahu Bodamského jezera, které pak řeku přitékající k němu od jihu vysílá západním směrem, aby si poskočila ve známém Rýnském vodopádu a výrazně posílena přítokem Aare dosáhla Basileje. Tam se prudkým ohybem znovu vrací do původního směru a pokračuje k severu...