Lázně s termálními prameny, parádní metropole na Dunaji, víno, ostrá jídla kořeněná paprikou, Balaton a nesrozumitelná řeč. To je asi základní představa Čechů o Maďarsku, ještě před dvaceti lety sousedním státu, s kterým nás spojuje nejen společný středoevropský prostor, ale i dějiny, v nichž se styčné body objevují od samotného počátku maďarského státu.

Dějiny Maďarska se odvíjejí od 10. stol., kdy na části území rozpadlé velkomoravské říše vznikl nový státní útvar, který vytvořilo sedm kočovných kmenů Maďarů nazvaných podle nejsilnějšího z nich, který se jmenoval Megyeri a v jehož čele stál legendární Arpád. Jejich příchod do Karpatské kotliny z oblasti severně od Černého moře, kam se přesunuly od Uralu, byl poslední velkou národnostní změnou v Evropě. Uherská akademie věd ji časově určila do rozmezí let 888–900, přesné datum určili politici, když velkolepé oslavy tisíciletí této události stanovili na rok 1896.

Dalším významným milníkem v dějinách Maďarska se stal rok 996, kdy kníže Gejza povolal benediktinské mnichy, aby založili klášter v Pannonhalmě. Jeho prvním opatem se stal břevnovský opat Anastasius (Astrik), pozdější arcibiskup ostřihomské arcidiecéze. V roce 1000 údajně Anastasius přivezl z Říma od papeže Silvestra II. korunu pro prvního maďarského krále Štěpána, jenž byl Gejzovým synem...